Obsah
Aktivní poslech není jen záznam zvuku; je to proces „naslouchání s cílem“, porozumění a interpretace významu slova nebo fráze. Těchto pět úrovní aktivního poslechu se může ukázat jako užitečné, zejména na pracovišti, kde je možné se vyhnout zbytečným konfliktům a zaměstnanci si mohou lépe rozumět a vytvářet tak příznivější prostředí.
Znalost
Získání základních znalostí řečníka je první úrovní aktivního poslechu. Můžete to udělat neverbálně, kývnutím hlavy nebo navázáním očního kontaktu. Můžete také použít slovní odpovědi, například „uhum“ nebo „vážně?“ I když se tato odpověď jeví jako základní, je zásadním detailem informovat řečníka, že skutečně posloucháte.
Umlčet
Ticho je druhá úroveň aktivního poslechu. Když reproduktor přirozeně zastaví, o čem mluví, bude očekávat, že nějak zareagujete. Mlčení však povzbudí řečníka, aby pokračoval a odhalil další informace. V konfliktních situacích, ať už doma nebo v práci, vám tato technika pomůže rychle dosáhnout kořene problému nebo najít informace, které přednášející nemusí zpočátku zveřejnit.
Dotazy
Třetí úroveň aktivního poslechu kladení otázek nejen ukazuje zájem o to, co daná osoba říká, ale také to, že chcete vědět víc. Jako praktik aktivního poslechu můžete v tomto okamžiku položit jakýkoli typ otázek, například uzavřené otázky, kde řečník odpoví krátkým způsobem, například „ano“ nebo „ne“, nebo otevřené otázky, které podporují rozsáhlejší odpověď.
Parafráze
Čtvrtá úroveň aktivního poslechu, technika mluvení vlastními slovy, co jste právě slyšeli, se může ukázat užitečným při objasňování důležitého bodu nebo shrnutí několika bodů. Než začnete parafrázovat, vždy se ujistěte, že mluvčí dokončil mluvení. Pokračujte v parafrázi, pokud mluvčí potvrdil, že rozumíte; jinak požádejte řečníka, aby bod zopakoval nebo vyčistil, a zkuste to znovu.
Odraz
Reflexe je pátým a posledním krokem aktivního poslechu. Zatímco parafrázování ukazuje, že obsahu rozumíte, reflexe zahrnuje zaměření na emoce mluvčího a projevení znepokojení. Mezi příklady reflexní fráze patří „Zdá se vám to naštvané“ nebo „Bojím se o váš hněv“. Při kritice emocí mluvčího, bez ohledu na konkrétní emoce, nepřijměte obviňovací tón. Projevení znepokojení může také podpořit další diskuse o konkrétní otázce.