Obsah
Texty mohou být seskupeny do kategorií na základě jejich struktury a účelu. Tyto kategorie zahrnují narativní, výkladové, technické a argumentační texty, které lze odlišit zkoumáním autorova záměru a toho, jak to dělá, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků. Pokud znáte vlastnosti každého textu, je snazší vybrat si formát, který nejlépe vyhovuje vaší práci.
Přemýšlejte o účelu textu, abyste určili nejvhodnější formát (Jupiterimages / Photos.com / Getty Images)
Narativní
Příběhy jsou zprávy o minulých událostech, skutečné nebo fiktivní. Příběh disertační práce o skutečných incidentech by měl mít jasně definovaný scénář, postavy, spiknutí a úhel pohledu. Kromě toho by měl mít úvod, vyvrcholení a závěr. Cílem autora je sdělit důležité ponaučení získané v průběhu dějin - jako je důležitost plavání, kdy se postava téměř utopila - spíše než jen opakování minulých událostí.
Expository text
Účelem expozičního textu je poskytnout informace o konkrétním tématu. Nejedná se o příběh, ale o přímou diskusi na téma, jako je zvýšení počtu obyvatel v Anglii, důvody, které ho provázejí, a jeho důsledky. Podle profesora Arnethy F. ze Stanfordské univerzity v USA autor autorského textu nemůže předpokládat, že čtenář má o daném předmětu předchozí znalosti; tak by spisovatel měl používat jednoduchý jazyk a snadnou strukturu.
Technický text
Autor technického textu má také za cíl vysvětlit konkrétní téma, ale jeho jazyk a struktura se liší od jazyka výkladů. Technický text obsahuje specifickou terminologii pro hlášení textových problémů a vyhýbá se hovorovým termínům, humoru a kritickému jazyku. Kromě toho, vágní termíny a obrazový jazyk nemají v technickém textu žádný prostor, i když někteří autoři používají jen málo - pokud vůbec nějakých - dotazovacích nebo imperativních vět.
Argumentativní text
Autor argumentačního textu se snaží přesvědčit veřejnost o platnosti svého názoru. Tento typ textu může používat řadu různých přesvědčivých metod. Jak navrhuje Plymouth City Council ve Velké Británii, tyto techniky zahrnují použití rétorických otázek, opakování, emotivního jazyka, nadsázky, mluvení přímo k čtenářům a používání faktů jako prostředku na podporu jejich názoru. Spisovatel by měl jasně uvést předmět a výslovně uvést jeho názor.