Obsah
Kojot a vlk jsou členy čeledi Canidae a druhů Canis, ale mají mnohem více rozdílů než podobností. Kojoti se rozvíjeli v počtu a populace rostla, zatímco vlci byli loveni a téměř zmizeli. Nyní je považován za ohrožený druh.
Velikost
Kojot má v průměru 0,90 m až 1,20 m na délku od čenichu po konec sirupu. To je ve srovnání s šedým vlkem, který dosahuje délky téměř 1,82 m, značně malý. Kojot je také štíhlejší než šedý vlk.
Rysy obličeje
Když jsou malé, kojot a vlk jsou si docela podobné, ale kojot se vyznačuje špičatým čenichem. Vlčí čenich má na špičce hranatější tvar. Dalším rozdílem jsou uši: uši kojota jsou špičaté a uši vlků zaoblenější.
Obyvatelská a rodinná jednotka
Populace kojota je mnohem větší než populace vlka. Kojoti se obvykle scházejí ve dvojicích, i když se občas tvoří malé smečky. V severní Americe je vlk zákonem chráněný druh. Balíčky jsou obvykle tvořeny čtyřmi až sedmi končetinami, obvykle složenými z alfa muže a ženy a potomků různých těhotenství. Za několik okamžiků se ke skupině přidají podřízení vlci. Ve Spojených státech je populace vlků asi 20 000 zvířat. Toto číslo je v rozporu s počtem legálně lovených kojotů, který přesahuje hranici 400 000 zvířat.
Stanoviště a strava
Kojoti se vyskytují téměř ve všech státech USA a Kanady, zatímco vlci se vyskytují pouze v Kanadě a v tuctu států. Téměř vyhynulý červený vlk se vyskytuje pouze ve státě Severní Karolína. Vlci jsou plachá stvoření, která se vyhýbají kontaktu s lidmi, ale na silnicích lze vidět pobíhající kojoty, pronásledování zvířat na dvorcích nebo putování po golfových hřištích. Stali se všežravými zvířaty a jedli vše, co je k dispozici, například ovoce, zeleninu, odpadky, a pokud ne, rozpadající se těla zvířat. Vlk je zase masožravý predátor zvířat, jako jelen, los, bizon a los. Za drsných podmínek může vlk lovit menší zvířata, například hlodavce nebo občas medvědy.